Jdi na obsah Jdi na menu
 


Toxoplazmóza

30. 1. 2010

Toxoplazmóza

Toxoplazmóza  postihuje nejen člověka, ale i všechny teplokrevné obratlovce. Definitivním hostitelem parazita Toxoplasma gondii, v němž dokončuje svůj pohlavní cyklus, jsou však malé kočkovité šelmy. Ty vylučují v trusu oocysty, kterými se mohou nakazit další živočichové včetně člověka. Kočky vylučují oocysty pouze několik týdnů po prodělání nákazy. Tyto vyloučené oocysty jsou infekční až 5 dní po vyloučení z organismu. V prostředí přežívají i několik let a jsou odolné vůči desinfekčním prostředkům.  Nejedná se tedy pouze o nákazu při přímém styku s exkrementy kočkovitých šelem, ale též potřísněných rostlin, znečištěných vodních zdrojů a půdy. K nákaze může dojít i při zpracovávání syrového masa – zejména králičího a skopového- které může obsahovat tkáňové cysty. Toxoplasma gondii může být u teplokrevných živočichů přenášena i mlékem a přes placentu.

     Uvádí se, že toxoplazmózou, je nakažena přibližně třetina lidské populace. Dá se tedy říci, že patří k nejrozšířenějším infekcím na světě.

Kočky s toxoplazmózou většinou nemají žádné příznaky. U oslabených nebo vnímavých zvířat se však může objevit horečka, ztráta chuti k jídlu, deprese. Další příznaky závisejí na tom, zdali choroba přešla do chronického stádia a zda je parazit v těle. V očích může docházet k zánětům, v plicích může toxoplazma způsobit pneumonii, objevuje se i srdeční arytmie, žloutenka.  Pokud je napadena CNS, může docházet k záchvatům, paralýze a ztrátě nervové funkce, strnulému držení těla a ubývání svalstva . Koťata infikovaných matek se rodí mrtvá nebo nemocná. Malá koťata, ve kterých se parazit příliš pomnožil, mohou zemřít.

Přibližně 60 % koček, které onemocněly toxoplazmózou se po léčbě uzdraví. Léčba patří do rukou veterinárního lékaře a většinou spočívá v podávání antibiotika clindamycin. Z dalších  preparátů se používají pyrimethamine and trimethoprim/sulfadiazine. Menší pravděpodobnost vyléčení je u mladých koček a koček s oslabeným imunitním systémem.

Přítomnost protilátek na toxoplazmózu se stanovuje měřením protilátek v krvi. Jakkoliv se to může zdát podivné, je lepší, když je vaše kočka pozitivní, protože to znamená, že má již silnou imunitu proti toxoplazmóze, setkala se s ní a vytvořila si dostatečné protilátky, které ji chrání až po dalších 6 let. Naproti tomu kočka s negativním titrem protilátek nemá vytvořenou imunitu proti toxoplazmóze a může onemocnět.

U lidí se může také dojít  k napadení CNS a bývá ovlivněna i psychika nemocných osob. Příznaky mohou být někdy těžko odlišitelné od schizofrenie. Velmi nebezpečný je přenos infekce na plod u těhotných žen, což může vést k potratům nebo těžkým vrozeným vadám.

Kromě dodržování hygienických návyků při čištění kočičích toalet, je nutné dodržovat stejné návyky při práci na zahradě, hře venku nebo vycházkách v přírodě. Tyto zásady je samozřejmě nutné dodržovat i při úpravě všech pokrmů z masa. Také hmyz, zejména mouchy a švábi mohou přenášet zárodky toxoplazmózy na svých tělech po kontaktu s exkrementy.

Použitá literatura:

Dubey, JP. Toxoplasmosis. Zoonosis Updates. American Veterinary Medical Association. 1995: 144-149.

Georgi, JR; Georgi, ME. Canine Clinical Parasitology. Lea & Febiger. Philadelphia, PA; 1992: 81,87-88.

Griffiths, HJ. A Handbook of Veterinary Parasitology. University of Minnesota Press. Minneapolis, MN; 1978: 31-33.

Flegr, J., Effects of Toxoplasma on Human Behavior, Schizophrenia Bulletin 2007 33(3):757-760;

Machala L, Kodym P, Rozsypal H, Staňková M, Sedláček D. Doporučený postup diagnostiky a terapie toxoplazmózy u osob s HIV infekcí. Klin mikrobiol inf lék 2007;13(6):248-252