Jdi na obsah Jdi na menu
 


Polydaktylie u mainských mývalích koček

20. 9. 2009

 

Polydaktylie u Mainských mývalích koček

 

 

Dříve se polydaktylie vyskytovala u  40% původních neregistrovaných Maine coonů.

 

V amerických lidových pověstech jsou tyto kočky označovány jako divocí lovci a k úspěchu  při lovu živých ryb z řek jim slouží právě jejich přerostlé tlapky s nadpočetnými prsty.

 

Výzkum koček s polydaktylií mezi 40. a 70. léty minulého století ukázal, že tato vlastnost se objevila pravděpodobně u koček, které byly do Ameriky dovezeny Puritány v polovině 16. století z Anglie. Tyto kočky byly dovezeny zejména do oblasti kolem Bostnu. Vědci zjistili, že velká populace koček s polydaktylií se vyskytuje také v oblasti kolem New Yorku nebo Chicaga.

 

Přírodovědci se domnívají, že bezprostřední potomci těchto koček žily na obchodních lodích a brzy se dostaly do Halifaxu,Yarmouthu,Minneapolis a Nova Scotia. Tyto oblasti mají nyní značnou kočičí populaci s polydaktylií. V Evropě se kočky s polydaktylií prakticky nevyskytují,neboť ve středověku byla každá kočka, která vykazovala abnormální znaky obviněna z čarodějnictví a upálena.

 

V původním standardu Maine coonů se uvádí:“Mohou mít další prsty na každé a všech nohou“. Výraz „Na každé a všech nohou“ byl později změněn na formulaci „pět prstů vpředu a čtyři vzadu“. Podle mínění všech milovníků nadpočetných prstů u maine coonů nebyla formulace změněna s ohledem na zdraví maine coonů, ale jednalo se o ekonomické rozhodnutí. Bylo drahé vystavovat více koček na výstavách bez nutnosti výstavního statutu ( kočka odpovídající standardu). Milovníci akceptovali a chovatelé maine-cconů a chovatelské organizace souhlasily se zohledňováním  malých(úzkých) tlapek. Ustanovení o nadpočetných prstech bylo ze standardu  odstraněno.

   Mnozí se domnívali, že se jednalo o vážnou deformitu. Po dalších 30 let  bylo nepsaným zákonem (MCBFA- organizace chovatelů mainských mývalích koček), že polydaktylie neexistuje. Kočky s nadpočetnými prsty mohly být používány v chovu, ale koťata s polydaktylií byla prodávána jako nevýstavní a nechovní mazlíčci.

 

   V knize Marilis Hornidge „That Yankee CAT, the Maine Coon“ (Harpswell Press, 1981) je uvedeno, že počet drápků na tlapkách je velmi ostře diskutován ve standardech pro Maine coony. Podle autorky vykazovali tradiční Maine cooni často polydaktyli .

  Kočky s polydaktylií mohou být registrovány v různých plemenných knihách koček v USA  Vylučují je však CFA, TICA, ACFA a CFF. Avšak skutečností je, že registrace Maine coona nezávisí na tom, zadli jde o kočku s polydaktylií či nikoliv. Také se neuvádí označení „P“ před jménem, aby bylo zřetelné, že se jedná o kočku s polydaktylií. Kočky s polydaktylií nemohou získat CAC statut, neboť nadpočetné prsty jsou odchylkou od výstavního standardu.

 

Jelikož gen pro polydaktylii je dominantní, je možné vyloučit jej z chovné linie. K tomu, aby se polydaktylie projevila, musí mít minimálně jeden z rodičů gen pro tuto anomálii. Tento dominantní gen se předává potomstvu pouze ze 40- 50%.

   Podle Dr. Montgomeryho (Vysoká škola veterinární, Auburn, kostní a kloubní specialista):“Mnozí chovatelé v minulosti nevěděli, že jejich kočky mají polydaktylii.“ To může vysvětlit proč mnozí chovatelé podávají zprávy o tom, že jejich polydaktylní koťata mají rodiče bez výskytu polydaktylie. Tyto kočky mohly mít malé, nepostřehnutelné prsty, které se generace od generaci šířily dál. Polydaktylie není recesivní vlastnost, tedy se musí v nějaké formě vyskytovat, pokud se rodí polydaktylní koťata. U chovatelů polydaktylních koček bylo pozorováno, že mláďata bez polydaktylie po jednom polydaktylním rodiči vykazují těžší stavbu kostry než mláďata z páření po rodičích bez polydaktylie. Silné kosty jsou často patrné na předních nohou a hrudníku. Někteří chovatelé uvádějí, že nadpočetné prsty jsou větší a širší než vratiprsty (tzv. „palce“).

 

   Vloha pro polydaktylii je vázána na somatický chromozóm, nikoliv pohlavní. Přední tlapky jsou postiženy častěji, obvykle vykazují 5 prstů s vratiprstem ( „palcem“, „zpětným drápem“). Každý jednotlivý prst má vlastní  bríško prstu. Podle Cornelovy Uninerzity pro Veterinární medicínu, Cat watch (1998), mají kočky, které mají nadpočetné prsty, dominantní a nadpočetný gen Pd ( pro normální počet prstů gen Pd). To znamená, že kočka, které má mít pouze jednu kopii tohoto genu, aby se projevil normální počet prstů, by získala od jednoho z rodičů jednu kopii navíc. * Geny se v buňce normálně vyskytují ve dvou kopiích, jedné od otce a jedné od matky. Autor zde patrně měl na mysli, že genová konfigurace by byla PdPdPd pro polydaktylii, zatímco pro normální počet prstů by byla PdPd. (pozn. překladatele)

Geny formují tkáň na konci údů, kde se u embrya vyvíjejí prsty.

 

   Jediným problémem v některých případech je, že když  není odstraněn drápek, může dojít k infekci prstu nebo zánětu. Drápky mají tendenci přerůst a  mohou vniknout (zarůst) do prstového polštářku. Mnozí veterináři nevěří, že polydaktylie je deformace. Je považována za anomálii a anomálie je definována jako „Odchylka od pravidel nebo normální formy“ (Funk  and Wagnalls Standard College Lexikon, 1973).

  Je nejasné, proč tato nevinná varianta nemůže také získat výstavní statut zatím cojiné anomálie, či přímo genetické defekty  se semiletálními faktory (vedoucími ke smrti mláďat) jsou povoleny. K plemenům nesoucím semiletální faktory patří Manx, Scotish fold, Japonský bobtal.

 

 zdroj:

http://www.clevercoon.de/Polydaktylie.html